Péče rodičů o děti  a výživné

Pokud se manželům narodily společné děti, které jsou v době rozvodu manželství ještě nesvéprávné a nezletilé, musí ještě před rozvodem samotným opatrovnický soud v samostatném řízení rozhodnout o úpravě poměrů rodičů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství. Ačkoli je v zájmu dítěte, aby se rodiče na porozvodové péči o dítě dohodli, soud není povinen tuto dohodu schválit. Soud vždy i v případě dohody bude zkoumat, zda navržená dohoda je v souladu se zájmy dítěte. Pokud soud dojde k závěru, že dohoda rodičů neodpovídá zájmům dítěte, dohodu neschválí a o péči pak rozhodne autoritativně. Soud může pro dobu po rozvodu svěřit nezletilé nesvéprávné dítě nejen do péče některého z rodičů, (potažmo jejich společné či střídavé péče), ale nově i do péče jiné osoby, je-li to opět v zájmu dítěte.

 

Kritéria pro rozhodnutí

Dle ust. § 906 OZ soud při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem naosobnost dítěte, jeho vlohy a schopnosti. Dále přihlíží k citové orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti rodičů, na stálost výchovného prostředí, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům či dalším osobám blízkým. Soud bere v potaz skutečnost, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje. Soud dále dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti.

Žaloba na úpravu poměrů rodičů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství se podává okresnímu soudu (v Praze je to obvodní soud, v Brně Městský soud), v jehož obvodu má nezletilý své faktické bydliště. Opatrovnické řízení je osvobozeno od soudního poplatku. V daném řízení soud rozhoduje o svěření dítěte do péče rodičů, přičemž v této souvislosti může dítě svěřit do výlučné péče jednoho z rodičů, případně může nezletilé dítě svěřit do střídavé či společné péče obou rodičů.

 

Výlučná péče jednoho z rodičů

Soud může rozhodnout o tom, že o dítě bude po rozvodu pečovat jen jeden z rodičů, druhému rodiči pak soud vyměří výši částky, kterou se povinný rodič bude podílet na výživném pro dítě. Druhému rodiči nadále zůstávají práva a povinnosti rodičovské odpovědnosti a má právo na styk s dítětem.

 

Střídavá péče

Střídavá péče znamená, že ačkoli rodiče žijí odděleně tak se v péči střídají podle domluveného intervalu, přičemž mezi rodiči probíhá vzájemná informovanost a koordinace ohledně jednotného výchovného postupu.

 

Společná péče

Společnou výchova nastává tehdy, kdy u rodičů i po rozvodu nedochází k faktické odluce a o dítě nadále pečují společně. Dalším případem kdy má společná péče smysl přichází u dětí ve věku blízkém zletilosti, které již nežije s rodiči v rodinné domácnosti, studuje mimo místo svého bydliště, v cizině apod. Ve výše uvedenýchpřípadechtak faktická péče je vykonávána oběma rodiči společně. Rozhodnutí o společné péči však musí být v zájmu dítěte, není proto možné za situace, kdy se rodiče mají mezi sebou spory o svěření dítěte do své péče. O společné péči obou rodičů tak soud může rozhodnout jen tím, že schválí dohodu rozvádějících se rodičů, společnou péči tak soud nemůže nařídit autoritativně rozsudkem.

V případě Vašeho zájmu o právní služby mi napište mail nebo mne kontaktujte osobně. Vaše dotazy rovněž zodpovím i prostřednictvím zprávy

Výživné

Nový občanský zákoník upravuje vyživovací povinnost mezi konkrétně vymezenými subjekty. Mezi oprávněné subjekty zákon řadí rodinné účastníky v linii přímé, přičemž privilegované postavení zejména v povaze hmotného zajištění je výživné mezi rodiči a dětmi. Dalšími oprávněnými subjekty jsou manželé, potažmo rozvedení manželé. Samostatnou kapitolu pak tvoří výživné a právo na úhradu některých nákladů neprovdané matce a těhotné ženě. Za povšimnutí stojí to, že občanský zákoník, na rozdíl od jiných úprav v zahraničí, neupravuje vyživovací povinnost mezi sourozenci či jinými subjekty v linii pobočné.

 

Výživné pro děti- § 915 OZ

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti patří k nejdůležitějším povinnostem obou rodičů k dítěti. Tato povinnost nabývá na významu právě dnes, kdy roste počet rozvodů a narůstá počet osamělých rodičů pečujících o nezletilé děti.

Dle ust. § 915 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Za odůvodněnou potřebu lze považovat také tvorbu úspor. Každý z rodičů má tedy povinnost přispívat na výživné podle svých schopností, možností a majetkovým poměrům. Při určení výše výživného soud přihlíží k majetkovým poměrům obou rodičů a k potřebám dítěte.

Co se týče posouzení majetkových poměrů rodičů, není zde rozhodující pouze příjem rodičů, soud rovněž přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje (kdo s ním dělá domácí úkoly, chodí k lékaři, na kroužky apod.) a který z rodičů pečuje o společnou domácnost. Soud dále bere v potaz hodnotu movitého a nemovitého majetku rodičů, celkový způsob života a dále zvažuje potenciál výdělkových možností rodiče s ohledem na jeho dosažené vzdělání a zdravotní stav, a to zejména v případech nezaměstnaného rodiče.Odmítne-li rodič – podnikatelprokázat své příjmy, soud může vycházet z příjmu rovnající se 15-ti násobku životního minima (cca 47 000 Kč).Vzhledem k tomu, že každý případ je specifický, a to jak vzhledem k poměrům každého dítěte a individuálním poměrům každého rodiče, nelze výměru výživného obecně kategorizovat mechanicky podle tabulek či určením procenta z příjmů, zároveň nelze určit minimální či maximální výšivýživného.

Míra potřeb dítěte je závislá zejména na jeho věku (batole, vysokoškolák), na zdravotním stavu (léky, zdravotní pomůcky, rovnátka, očkování) či na zálibách a zájmech dítěte. Soud dále zohledňuje, zda dítě žije s jedním z rodičů, zda dítě pobírá sociální dávky či zda má jiný příjem.

Vyživovací povinnost trvá až do doby, kdy jsou děti schopny samy se živit, což nemusí nutně znamenat dosažení zletilosti či hranice věku 26 – ti let.  Vyživovací povinnosti rodičů k dětem trvá, pokud dítě i přes dosažení zletilosti, není schopno samo se živit (např. dítě soustavně se připravující na své budoucí povolání studiem na vysoké škole). Vždy je třeba posoudit, zda dítě hodlá své vzdělání dokončit, doplnit či prohloubit. Vyživovací povinnost rodičů dítěte zaniká např. uzavřením sňatku, kdy je tato vyživovací povinnost nahrazena vyživovací povinností mezi manžely.

 

Výživné pro nezletilé dítě

Řízení o výživném pro nezletilé dítě má podobu tzv. nesporného řízení, kdy soud primárně nese odpovědnost za zjištění skutkového stavu při rozhodování o výši výživného. Žaloba na úpravu výše výživného pro nezletilé dítě se podává okresnímu soudu (v Praze je to obvodní soud, v Brně Městský soud), v jehož obvodu má nezletilý své faktické bydliště. Řízení o výživném pro dítě je osvobozeno od soudního poplatku. Soud při stanovení vyživovací povinnosti ve prospěch nezletilého dítěte, stanoví počátek doby, od kdy má povinný rodič platit výživné, přičemž tak může učinit až za tři roky zpětně. Pokud vznikl dluh na výživném, uloží soud povinnému rodiči povinnost doplatit tento nedoplatek na výživném. Výživné pro nezletilé dítě se platí k rukám rodiče, jenž má dítě ve své péči.

 

Výživné pro zletilé dítě

Výživné zletilých dětí upravuje soud jen na návrh, přičemž dané řízení má podobu tzv. sporného řízení, což znamená, že zletilé dítě musí soudu doložit důkazy prokazující oprávněnost požadovaného výživného včetně jeho výše. Žaloba na úpravu výše výživného pro nezletilé dítě se podává okresnímu soudu (v Praze je to obvodní soud, v Brně Městský soud), v jehož obvodu má žalovaný rodič své bydliště. Řízení o výživném pro dítě je osvobozeno od soudního poplatku.

 

Výživné mezi manžely -§ 697 OZ

Dle ust. § 697 OZ mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Zákon zde vychází ze zásady rovnosti mezi mužem a ženou v manželství tím, že oba mají stejná práva i povinnosti. Při výměře výživného soud přihlíží k tomu, zda a v jaké míře povinný o oprávněného osobně pečuje, popřípadě se přihlédne i k péči o rodinnou domácnost. V případě odluky je tedy nutné zjišťovat nejen majetkové poměry každého z manželů, ale i odůvodněné potřeby a výdaje, které plynou z odděleného soužití. Řízení je osvobozeno od soudního poplatku.

 

Výživné a úhrada nákladů neprovdané matky a těhotné ženy – § 920 OZ

 

Výživné neprovdané matky dítěte

Smyslem výživného neprovdané matky je ochrana novorozeného dítěte a zajištění matky v důsledku sníženého příjmu matky či poklesu pracovních příležitostí spojených s těhotenstvím a porodem. Právo na výživné matky dítěte je lze přiznat na dobu maximálně dvou let od narození dítěte. Výživné však nelze přiznat za období od nástupu na mateřskou dovolenou do porodu.

 

Právo na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

Těmito náklady se rozumějí zejména účelně vynaloženénáklady vynaložené na pořízení těhotenského oblečení, léků, pomůcek, jízdného do nemocnice. Dle judikatury se těmito náklady však nepovažují náklady spojené s obstaráním kočárku, postýlky nebo výbavičky pro dítě, protože tyto náklady spadají do kategorie práv dítěte hrazených v rámci vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Tyto náklady by však matka mohla uplatnit pouze tehdy, pokud by se dítě nenarodilo živé, a tudíž by tak nevznikla vyživovací povinnost rodičů k dítěti. Žalobu proti otci na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze uplatnit kdykoliv od narození dítěte, nejpozději však do dvou let od porodu.

 

Práva těhotné ženy

Těhotná žena má vůči pravděpodobnému otci dítěte, za kterého není provdána, právo na výživu pro sebe a právo na částka potřebnou k zajištění výživy dítěte, které se má narodita dále právo na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.Žaloba musí být podána těhotnou ženou nejpozději do porodu.

Mé další webové stránky